Polopatě

Politicky korektní – pojem, který teď slyšíme dnes a denně. Takže jsem se pro jistotu zamyslela, jestli ho vlastně jen tak tupě nepřijímám a opravdu chápu, o co tady kráčí.

Začala jsem chytrou knihou: Wiki. A ejhle, hned jsem doma: společenská nezávadnost! No fujtajbl, to zní hozně! Jaká společnost onu nezávadnost posuzuje?  Nebo je soudcem nějaké společenství či spolčení? Třeba klidně i spolčení hlupců??

A teď k té nezávadnosti: Jsem přesvědčena, že to co je teď bráno jako společensky nezávadné, bude dřív nebo později lidstvu pořádně vadit. Posuďte sami

Tak třeba: „Přijďte k nám, já vám sám, plný krajáč mléka…“  A chvíli nato: „Běžte pryč, nemám nic, vždyť vás ani neznám…“ Čí je to dikce,  selky , co si nevidí do pusy či nejmocnější ženy Evropy? Nedělá se vám z toho taky mdlo? Pro mě by bylo teda logické opačné řazení: neznám vás, a teprve až vás dostatečně poznám rozhodnu, nabídnu-li vám ten krajáč  a nebo taky vůbec nic. Tím se samozřejmě dostávám na minové pole politické nekorektnosti, ač by prvně nastíněné chování takové bezpáteřní osoby shledalo závadným každé malé dítě. My dospělí přitom povětšinou mlčíme, oslovsky pokyvujeme hlavou nebo i hýkáme nadšením.

A další známá hláška k ilustraci: Teď jdu na sever, pořád na sever… a najednou šupajdím zpátky na jih… Za to by mě teď ve Skandinávii klidně i ukamenovali, ale uvidíme později, časy se přece mění!

Máme tedy na základě výše uvedených příměrů celkem jasno, myslím.

Nojo, ale fakt nechápu, co lidi k té sebe(nás)zničující politické korektnosti vede? Dosud mě napadlo jenom jedno racionální vysvětlení : za tím musí bejt nějaký šílený kompro!!!!:-)

MUDr. Klára Cingrošová