Náhradní tatínek a soft power Vladimíra Putina

Náhradní  tatínek a soft power Vladimíra Putina

V poslední době se objevilo mnoho článků, kde se  autoři s překvapením, úlekem i úděsem pozastavují nad tím, kde že se u nás i v západní Evropě bere tolik podporovatelů ruského presidenta. Příčinu hledají tu v naší komunistické straně, v rusofilství některých obrozenců i ve Václavu Klausovi.

Mýlí se. Vladimír Putin dnes rozhodně není prosazovatelem marx-leninské ideologie. Ale dobrá, na tankách má kromě carských orlů i rudé hvězdy a mluví rusky. Nějací komunisté ho podporovat budou. Ale osmdesátiletí kumunističní nostalgici asi nebudou těmi, kdo dominuje internetové komunikaci. Rozdíl mezi Havlíčkem a Kolárem nebo mezi Masarykem a Kramářem zná jen pár politických fajnšmekrů. A Václav Klaus ale opravdu nemůže úplně za každé trápení každého autora.

Pes bude zakopán jinde. Všichni známe dojemné komedie o malém Vašíkovi, který vyrůstal jen s maminkou a babičkou. Tatínek mu chyběl, tak přilnul tu k panu školníkovi, tu k řidiči kropícího vozu.

Já obdobný případ viděl na vesnici, kam jsem jezdil na prázdniny. Žil tam jeden opuštěný pán, který přišel za války o nohu. Pro osamělé kluky bez tatínků to ale byl „pan někdo“. On totiž nikoho jiného než je neměl, zbyli si. Svezl je na kánoi, půjčil jim rybářský prut, ukázal jak zapálit oheň, jak řezat nožem. Občas někoho jako poctu poslal do hospody pro jedny Marsky, hrál na banjo. Obyčejné věci, ale pro ty malé kluky byl prostě fantastickej. Proti němu nemělo nějaké „tady si klidně hrajte“ šanci.

Argumenty, že žije hůř než medvěd v brlohu, že kouří čtyřicet denně a že je každý večer namol by na ty malé , dětsky upřímné kluky nezabíraly.

U velké části podporovatelů V.Putina půjde o podobný syndrom. Oni nechtějí, aby Ruská armády okupovala Prahu, Londýn, Amsterodam. Ani se nechtějí přestěhovat do Murmanska.

Oni prostě nejsou spokojení se svou vládnoucí elitou (Pozor! Politici jsou jen částí této elity.) a oceňují některé aspekty výkonu funkce prováděné V.Putinem. Obdivují u něj to, co jim doma chybí.

Co to je?

Tak třeba vidí, že ruský president hájí ruské zájmy a přáli by si, aby čeští, holandští, francouzští etc.  představitelé hájili české, holandské, francouzské zájmy a ne zájmy německé, marocké, turecké.

Vidí, že ruský president přebíral zemi ve stavu totálního ekonomického rozkladu a národního ponížení, a že to opravdu zvedl nahoru.

Vidí, že ruský president hřímá, že nenechá nikdy trpět ruskojazyčné obyvatelstvo. Co by dnes mnohý Holanďan nebo Švéd dal asi za to, kdyby nějaký holandský nebo švédský politik prohlásil, že v Rotterdamu nebo Malmo nenechá trpět  holandsky nebo švédsky mluvící obyvatelstvo?

Vidí, že ruský president má úctu k ruským dějinám, k ruským veteránům. Že ruský lid a dějiny veřejně chválí, svému lidu nenadává.  Oni by také chtěli být občas pochváleni, a ne pořád jen slyšet, že jejich předkové byli samí špatní, že jsou rasisti, xenofobové, islamofobové, zápecníci,že nechápou skvělé eurozítřky atd. atd. Oni by ale také stáli o nějakou tu úctu, uznání.

Vidí, že ve Velké Británii jsou dnes lidé zatýkáni a vězněni proto, že veřejně citovali z pamětí Winstona Churchilla. To by se Vám dnes v Rusku za citaci pamětí maršála Žukova rozhodně nestalo, nejspíš by Vám prošel i ten Churchill.

Starý člověk, který celý život pracoval, se v našich „svobodných“ médiích dozví, že celá naše vlast je „jeden velkej zkorumpovanej bordel“, a že on sám vlastně žil zbytečně, a že je zápecnický čecháček. To by se starý  Rus v „Putinem kontrolovaných médiích“ dnes určitě nedozvěděl. Co je pro Vás na sklonku života důležitější?

Vidí, že pokud něco ruský lid chce (a moc to nestojí a Putina to neohrožuje), tak mu to dá. Po roce 1990 zrušili v Moskvě prvomájový průvod. Ale lid to chtěl, tak mu tu drobnost dal. Vždyť o co jde. To jinde lid něco dokonce i  měl a nic to nestálo (hon na lišku v GB, pomazánkové máslo, rum, žárovky, vysavače, domy bez energetických štítků u nás) a jen tak z plezíru mu to vrchnost vzala.

A tak můžeme pokračovat dál a dál.

To je celé. Každý z nás potřebuje nějaké to otcovské zastání, uznání, pohlazení po vlasech. Třeba i z rukou opilce.

Ing.Zdeněk Hovorka