Moc chilli škodí

S různými „-ismy“ mám obecně velký problém. Nacismus, fašismus, socialismus, komunismus… Však to znáte sami. U těchto ideologií má slušný člověk jasno tak nějak ihned a bez dlouhého přemýšlení. Mnohem horší jsou ony ismy, které se na první pohled tváří ctnostně, ale v konečném důsledku jsou neméně nebezpečné. Na mysli mám konkrétně multikulturalismus. Jistě jste o něm slyšeli a možná se mnou budete souhlasit, když napíšu, že na první pohled proti této ideologii nelze nic namítat.

Máme se stydět za úspěch?

Žádný slušný člověk přece nehodnotí jiného jen podle barvy pleti či náboženského cítění. V jádru jsou v podstatě všichni lidé stejní. Umíme se smát, plakat a samozřejmě, máme jednu hlavu, dvě ruce a dvě nohy. To především. Příznivci multikulturalismu si však vzali do hlavy, že většinová společnost a její kultura, konkrétně v západních zemích, představuje zlo. Jednoduše proto, že si žijeme poměrně dobře, naše kultura je tolerantní a dosáhla mnoha úspěchů na poli vědy i techniky. Zkrátka a dobře, měli bychom se za sebe stydět. Z původně nevinného multikulturalismu se vyvinula nebezpečná ideologie plná neoprávněného sebemrskačství a iracionálních pocitů viny potlačující naši, jak se prokázalo mimojiné i naším bohatstvím, úspěšnou kulturu.

Naprosto jsme rezignovali na hájení naší západní civilizace a dokonce to považujeme za něco xenofobního a rasistického. Naše kultura a tradice se díky multikulturalismu dostávají do pozadí. Naše tradice nejsou šířeny, ale zatracovány.  Původní sympatická slova jako solidarita či pomoc byly natolik zprofanovány, že dávno ztratily svůj význam. Multikulturalistické pseudonáboženství rozděluje evropské národy i lidi mezi sebou. Denně jsme poučováni o tom, jak bychom měli porozumět a přizpůsobit se ostatním, ale úplně se zapomíná a rezignuje na to, že bychom měli naopak ty ostatní obohacovat – a to i ím, že jim naši kulturu představíme a přiblížíme, samozřejmě s respektem k jejich tradicím. Plané moralizování se line z úst mnohdy nedůvěryhodných politiků a představitelů neziskových organizací, jenž si udělaly z multikulturalismus svůj byznys.

Češi jako příklad

Multikulturalismus je nebezpečná doktrína, používána jako hůl proti jedincům s nepohodlnými názory. Její vášniví zastánci chtějí vybudovat ve své naivitě uniformní svět, kde je nepřípustné odkazovat na jakékoli tradice a historii, nemluvě už o šíření naši kultury mezi nově příchozí imigranty. Nic, co bylo, již neplatí. Je třeba hledět vstříc zářné budoucnosti, kde nebude záležet na náboženském vyznání, odlišném jazyku a zvycích. Takový svět ale nemá s reálným životem nic společného. Odlišné kultury mohou jistě v míru a pokoji žít vedle sebe. Majoritní společnost však nemá důvod se před přicházející kulturou poslušně poníženě uklánět a neustále ustupovat.

Jednoho dne zjistíme, že už totiž není kam ustoupit. Není přece nic neslušného, když po svém hostu požadujete dodržování určitých pravidel. Českoslovenští uprchlíci do Spojených států, Kanady a Austrálie v roce 1948 a 1968 utíkali před komunistickou zvůlí. Ve svých nových domovech se potýkali s mnoha obtížemi, ale nikdy se nesnažili vnucovat svoji kulturu většinové společnosti a vyžadovat nějaké zvláštní zacházení. Byli vděčni za to, že mohou svobodně dýchat a vyjadřovat se bez obav z toho, že jim druhý den brzy ráno na dveře zabouchá tajná policie a odvede je k výslechu. Drtivá většina z nich se naučila jazyk, přijala místní kulturu, zvyky a hodnoty a uspěla.

Moc chilli škodí

Cokoli, co se v životě přehání, nedopadne dobře. Příliš tučného a sladkého škodí zdraví. To samé platí o alkoholu. Multikulturalismus neškodí, pokud jej chápeme jako jakési koření k pochopení nově příchozích. Nesmí ale sloužit k potlačení žádoucího šíření naší kultury a hodnot. Ty samozřejmě může o řadu nových věcí obohatit. Chilli je fajn koření, ale dávají si jej snad jeho milovníci do koláčů, buchet a dortů? Jistěže ne, protože znají míru. Zastánci multikulturalismu však tuto míru dávno překročili a jejich ideologie ničí a boří, místo aby stavěla a budovala.

Nemám problém s imigranty jako takovými. Pokud budou ochotni přijmout naši kulturu, učit se jazyk a vyznávat naše hodnoty jako valná většina Ukrajinců nebo Vietnamců. Bohužel přesně toto multikulturalismus popírá a nijak menšiny nenutí přizpůsobovat se kultuře hostitelské země. Západní svět je ochromen tím, že povětšinou na muslimské menšiny místo začleňování do většinové kultury aplikoval multikulturalismus a díky tomu se nezačlenily do systému nové země. Žiji tak v uzavřených společenstvích, nedokážou se postavit novým pracovním i společenským výzvám a v dalších generacích se potom hromadí frustrace, která může vyústit v podporu radikálního islámu.

Naším úkolem je západní kulturu mezi nově příchozími adekvátním způsobem šířit. Zkrátka a dobře, měli by akceptovat a přijmout, že jíme vepřové, naše ženy nosí bikiny, chodí volit a slavíme, a vždy budeme slavit, Vánoce. Takoví imigranti budou vždy vítáni.

Ing. Jaroslav Mith