Článek ze šuplíku

Každému autorovi se stane, že některý jeho článek skončí v šuplíku, resp. Někde v podadresáři a nedočká se publikace. Třeba mu jeho zveřejnění rozmluví šéfredaktor, kolegové, samotnému autorovi se ráno již nemusí jeho dílo zdát tak dokonalé jako předchozí den večer. Nebo na něj prostě jen zapomene. V dnešní elektronické době se pak dá pouhým tažením myši a poklikáváním dohledat takovéto odloženiny a podívat se na ně s odstupem času.

            Já jsem se takto vrátil k jednomu svému článku z kětna loňského roku. S určitým zpožděním jsem reagoval na jednu událost z Francie. Francouzská policie tenkrát  zlikvidovala nějaký ilegální kočovnický tábor a poslala aktéry zpět na Balkán. A na nějaké upozornění z Bruselu, jak že to porušují lidská práva, reagovala francouzská strana nutností změnit Schengen. Článek přetiskuji i s nadpisem přesně v té podobě, v jaké jsem ho před cca rokem a půl napsal. Posuďte sami, jaký jsem byl prorok.

Schnengenský prostor není posvátná kráva

Vzpomínám si na jásání mnoha politiků zleva doprava nad vstupem ČR do Schengenského prostoru. Nadšeně nám líčili, jaká je to krása, že budeme konečně cestovat po Evropě bez pasu. Trochu jsem se tomu divil, připomínalo mi to trochu nadšení alchymisty „Zlato se Milosti zatím vyrobit nepodařilo, ale mám zato báječné leštidlo na parkety.“ Já jsem byl spokojený již před vstupem ČR do Schengenu. Stačilo mi, že náš český pas už všude platil, že ho stačí na hranicích jenom ukázat, pokud vůbec, že už nemusíme potupně žádat o devizový příslib, o výjezdní doložku a krčit se někde v koutě.  Dokonce jsem byl na ten český pas i hrdý a bylo mi skoro až líto, že na hranicích nedostanu razítko na památku zemí, které jsem navštívil.

Změna mezi ukázáním pasu na hranicích a prostým přejetím hranic je malá. A jestli ukázat na letišti pas nebo občanku je také jedno (Děti do 15 let věku bez občanského průkazu pas stejně mít musí). I s cestou na úřad a zpátky trvá vyřízení pasu maximálně 4 hodiny, kolek stojí dvě stě, a pas platí 10let.

A jen tak mimochodem, po vstupu ČR do Schengenu jsem byl osobně v Německu kontrolován častěji než před vstupem. Ne na hranicích, ale cca 15 km od nich za nepříjemného stavění na dálnici.

Dnes chtějí někteří západoevropští politici zcela volné cestování po EU omezit. Hlavně Francouzům se nelíbí, že k nim jezdí desítky tisíc Romů z Balkánu za sociálními dávkami jako na koledu. Chápu jejich rozladění, byť si myslím, že hlavní příčina bude v jejich sociálním systému. Ale chápu je.

Pokud bude zcela volné cestování podle Schengenu omezeno či zrušeno, co se nám může stát? Budeme na hranicích ukazovat pas. Možná dokládat, že máme peníze na cestu a pobyt. To se dá vydržet. Jak často jezdíte do zahraničí Vy? Dvakrát do roka, třikrát. Možná budou muset mít pendleři nějaké potvrzení. Možná vrátí z hranic nějakého fotbalového fanouška. Možná pár řemeslníků nedostane licenci v Paříži. Nepříjemné, ale snesitelné.

Co je však mnohem horší, dnes má francouzský, britský, holandský, belgický pas desetitisíce džihádistů. Z bojů v Kosovu, Afganistánu, Iráku, Lybie, Sýrie, Nigérie zkušených bojovníků s perfektní motivací a jediným cílem – zničit nás. A k tomu mají francouzský,britský, holandský, belgický pas statisíce dalších lidí, kteří přímo nebojují, ale kteří tu více tu méně s džihádisty sympatizují a ve své většině si  přejí nahrazení evropských zákonů právem šaría. A dnes v Schengenu před nimi své hranice chránit nesmíme. Paradoxně nás nejvíce chrání relativní „chudoba“ postsocialistické země.

Dnes nám opravdu nehrozí aktuální nebezpečí z východu v podobě Ruské armády, ale v horizontu desetiletí plíživé nebezpečí za západu.

Pokud tedy budou chtít francouzští politici  omezit zcela volný pohyb osob po EU, není v našem zájmu jim bránit. Měli bychom naopak využít toho , že sami běží a podržet jim otevřené dveře. Dřív než si uvědomí co činí.

Úkolem politické elity není budovat vzdušné zámky, ale  ochránit svou zemi před největším nebezpečím . Podle toho bude s odstupem času i hodnocena.

Ing. Zdeněk Hovorka