Modré zóny aneb doprava v neklidu

Musíme tam všichni… napadlo mě, když mi pípla sms oznamující, že naše dva hlásky nedokázaly v radě městské části zabránit vznesení požadavku na nalajnování čtyřkových silnic. Modré pruhy ukousnou a polknou další kus řidičské svobody. Amen!

Je dobře, že budou studenti povinně maturovat z matiky, pak už se určitě nestane, že se někdo přepočítá a vydá vez mrknutí oka víc parkovacích povolení, než je k dispozici stání. Logickým vyústěním je pak přetlačování aut z jedné městské části do druhé. Jsem zvědavá, co se stane, až budou ozónovány všechny pražské čtvrti. Lidi začnou parkovat v řepce, asi…

Mnozí vítači zón si neuvědomují, že zakoupení parkovačky nezískávají nárok na místo k stání. Naopak, budou přivázáni k trnoži trvalého bydliště a až budou chtít vyrazit třeba na rodinnou oslavu k babičce na Žižkov, se zlou se potážou. Před jejím domem prostě nezaparkují a tak potáhnou narozeninový dortík buď tramvají, nebo zariskují jeho poničení při pěším transportu od místa, kde zaparkovat lze. A až jim před hokejovým finále bouchne televize, budou si ji muset naložit a odvézt do opravy sami, neboť opravář, jsa cizí, vlastnit parkovací oprávnění nemůže. No a taky se můžou připravit na rodinnou debatu o tom, které auto půjde z domu, protože parkování druhého auta se teď setsakramentsky prodraží…

Abych byla spravedlivá. Jsou i místa, kde zóny pomohly, jistě. Většinou jsou to boční ulice s rodinnými domy sloužící dříve jako odkladiště aut přespolních. Ale i takoví řidiči po opuštění vlastní ulice hořce zapláčou, protože město prostě není nafukovací, legálně zaparkovat vyžaduje především notnou dávku štěstí.

Jak z toho ven, ptáte se určitě. Jednoduše: zóny musí být buď všude anebo nikde. Není třeba nijak složitě bádat, stačí se inspirovat „u sousedů“. Vezměme si takový Londýn: tam jsou zóny ve tvaru kruhu se středem v centru města. Na stejném principu navrhujeme v Praze čtyři cenově odstupňované tarifní okruhy, které si ale může každý vybrat a koupit libovolně, bez omezení místem trvalého pobytu. Tarifní zóny by zahrnovaly centrum a širší město. Poslední zóna by pokrývala okrajové části města, tady už by bylo parkování pro Pražany zdarma. K tomu, samozřejmě, počítáme se vznikem parkovacích domů a P+R parkovišť, bez nich jakýkoli pokus o řešení nedává smysl.

Doufám jenom, že bude magistrátu, stejně jako všechno ostatní, i realizace parkovacích zón u nás na čtyřce patřičně dlouho trvat a do příštích komunálních voleb se tu žádná modrá čára neobjeví. A pak přijdeme my s našimi kruhy. Parkování v Praze se musí řešit komplexně a ne po jednotlivých městských částech!

MUDr. Klára Cingrošová (ODS), zastupitelka MČ Praha 4