Hazard z druhé strany

Divoká diskuse o omezení hazardu, regulaci či úplném zákazu se točí v bludném kruhu, ze kterého je třeba vystoupit.

Obecně řečeno, diskutují se pouze dvě varianty – nulová tolerance nebo přísná místní regulace. Osobně považuji obě varianty za nešťastné a už vůbec ne inspirativní, resp. se zamýšlím: „Posune to nebo to řešení Prahu ke světové, Evropské či alespoň středoevropské unikátnosti nebo to bude opět jen nudná šeď?“.

Nejprve se pozastavím u nulové tolerance.

Úplný zákaz hazardu je snová utopie. Příklady Rakouska, Maďarska či Ukrajiny jasně dokazují, že plošný striktní zákaz své ovoce nenese, případně ve velmi omezené míře. Stejně tak velí zdravý selský rozum. Nelegální herny, finanční výpadek z rozpočtů, absolutní ztráta kontroly nad finančními toky – to jsou výsledky tvrdých opatření, které v některých případech musely být přehodnoceny viz Rakousko.

Hazard je stejně starý jako nejstarší lidské řemeslo, vždy se najde skupina lidí, která bude v „blikátkách“ hledat odreagování, adrenalin, napětí, stejně tak jako se vždy najdou patologičtí hráči, to vám potvrdí i studenti prvního ročníku psychologie. Pokud jim legislativa neumožní ukojit svou vášeň, uspokojí je trh. Černý trh. Nebo si ti lidé najdou jiný adrenalin, ne nebezpečný pouze jim, ale třeba i většinové společnosti. Vždy tomu tak bylo, vždy tomu tak bude. Myslet si, že plošným zákazem hazardu se vše „hodí do normálu“ je bohužel naivní.

Částečná regulace hazardu, či místní regulace hazardu.

Opět varianta ani ryba ani rak. Nehledě na fakt, že to nejspíše odporuje volné soutěži trhu a jedná se o diskriminaci, když v jedné ulici kasino či herna nevadí, zatímco hned ve vedlejší, jiné městské části, je heren jako hub po dešti. Navíc co toto opatření řeší? Že na pomezí dvou městských částí to bude vypadat jako na hranicích, kde vyrostla obří kasina v „území nikoho“. A případný selektivní výběr několika „vhodných“ kasin je podhoubí pro korupční a lobbistické tlaky.

 Uznávám, že tato varianta je mnohem lepší než první, absolutně restriktivní, avšak ne všeobjímající a hlavně nijak inovativní.

Proto bych chtěl navrhnout další variantu.

Praha má na svém území mnoho menších či větších brownfieldů, které hyzdí její tvář a jsou eldorádem pro bezdomovce, feťáky a další pochybné existence.

Celoplošný zákaz hazardu s vyjímkou pečlivě vytipovaného brownfieldu (rozloha, dostupnost, atd.) na území Prahy, by zadal vzniku zvláštní zóny (běžné ve světě v různých podobách – ekonomické zóny, daňové zóny, atd.), která by se díky tržní poptávce rychle a za soukromé investice revitalizovala.

Proč by tak nemohlo vzniknout v rámci Prahy takové malé Macao či Las Vegas? Prostor, kde se budou koncentrovat kasina či hazardní hry. Takový prostor by byl snadno monitorovatelný, regulovatelný a přinášel by nemalé zisky do magistrátní pokladny. Takový zisk by byl rovnoměrně distrubuován mezi jednolivé městské části (dle počtu obyvatel) s tím, že městská část na jejímž území by se daná zóna (revitalizovaný brownfield) nacházela, by dostálava třeba dvojnásobek či trojnásobek jako kompenzaci.

V neposlední řadě by to byl obrovský turistický tahák, ať již pro samotné hráče, či pouhé zvědavce.

Ano, i tak by v některých vzdálených místech vznikaly černé herny, ale to beztak vznikají i za současné situace, budou vznikat i při druhé variantě a troufám si tvrdit, že jejich počet by se při třetí variantě nevymykal průměru.

Ondřej Kubín, ODS Praha 4